INTAKT RECORDS – CD-REVIEWS

FRED FRITH - HANS KOCH
You Are Here

Intakt CD 286 / 2017

 


 

 

 

Tor Hammerø, Tor de Jazz, 4. 4. 2017

 

 

Rigobert Dittmann, Bad Alchemy 94, April 2017

 

Steff Rohrbach, Jazz'n'More, Mai/Juni 2017, Schweiz

 

Firma trainante, il veterano britannico della chitarra (ma più in generale di varie trasgressioni), lascia intendere l'orientamento ed il tenore dei materiali registrati in cui s'investe, certamente sempre pronto a porsi in gioco anche in base agli apporti della band e dei partner del caso: ed il caso in oggetto appunto arruola l'autorevole praticante elvetico di ance, coetaneo del britannico ed ulteriormente titolato dai cimenti con personalità tra cui Paul Bley, Cecil Taylor o Louis Sclavis.
Premesse di piena sintonia dunque per una session di due giorni risalente a giusto un anno fa a Basilea, accompagnate da note di copertina del chitarrista, di suggestiva quanto sfingea visionarietà; l'ascolto delle sette tracce sono ne rileva una concitazione a tratti senza sconti ed una crudezza espositiva delle timbriche strumentali, per lo più sovvertite dalla violenza d'approccio e soprattutto dal costante gioco al rialzo dello stupore reciproco e della liberazione istintuale cui non appaiono ostativi i molti artefatti tecnici.
Le acrobatiche e spericolate ance di Koch efficacemente affrontano le fiammate elettroniche e le distorsioni della chitarra ampiamente trattata di Frith, e gli spettrali, a tratti esangui abbozzi melodici sono di fatto sovrastati dall'uso strategico di vuoti apparenti e stanze silenti di breve durata, interpunzioni instabili di un multi-stratificato fronte sonoro, spesso violentemente rumoristico.
Non si smentisce insomma né il carattere così come il crudo spirito di ricerca istantanea delle due individualità, con forte efficacia tratteggiate da un documento sonoro improntato ad una corrente che permane libera e di cui non appare mai sopita la forza (ed il valore) del rischio.

Aldo Del Noce, 27 Aprile 2017, www.jazzconvention.net, Italy

 

Virtuosity and unbridled genius suffuses the seven pieces by Fred Frith and Hans Koch, on You Are Here. Both guitarist and reeds and woodwinds player evoke a series of haunting scenes on “Strange Is the Night Where Black Stars Rise” and this performance is enriched by free improvisational forms. The writing throughout the set abounds in poignant lines and dramatic flourishes for the interweaving instruments. The visceral magic of this music remains a beloved example of European contemporaneity; its amalgam of yearning and rapture could easily be taken for granted. Nothing of the sort here. As in the disc’s other fare, Frith and Koch shape every phrase with ardent sensitivity, lingering or propelling the narratives as they heighten the music’s ineffable meanings. With both Frith and Koch providing their own brand of animation, this recording is a meeting of equals.

Raul da Gama (from "The Intakt Adventure Continues"), jazzdagama.com, May 1, 2017

 

 

Selwyn Harris, Jazzwise, June 2017

 

 

 

Carina Prange, Jazzpodium, Mai 2017

 

Karl Gedlicka, Concerto, Juni/Juli 2017, Österreich

 

 

Strange Is The Night Where Black Stars Rise heißt das stärkste der sieben Improjams der beiden Klangkünstlerveteranen, die es sich auf you are here irgendwo zwischen Spacesounds und Free Jazz gemütlich gemacht haben. Und der Stücktitel beschreibt auch schon recht genau, wie es sich anfühlt, wenn sie gemeinsam knapp 13 Minuten lang durch dunkle Tiefen gleiten. Ihre Klänge verbinden sich vor allem in den ruhigeren, flächigeren Tracks. Die gelegentlichen Freeausbrüche wirken auf die Dauer der CD etwas sehr gejammt und machen sie ein wenig beliebig. Alles am Stück genossen, beschert you are here einem ein perfekt aufgenommenes, besonders in den Tiefen des Saxofons unglaublich rund klingendes, gelungenes Aufeinandertreffen zweier einander gut zuhörender Ausnahmemusiker.
Simon Camatta, Freistil, Nr. 73, 2017, Österreich

 

Wolf Kampmann, Jazzthetik, Juli 2017

 

 

 

Dva neuvěřitelní matadoři, Intaktem forzírovaní – Fred Frith s elektrickou kytarou a rozličnými drobnými objekty jako s nepostradatelným přívažkem a Hans Koch s basklarinetem, sopránkou a tenorem i s rožněm(?) – korunují tuto várku s titulem You Are Here, nahraným 23. a 24. dubna 2016 v baselském Jazz Campu. Ten titul je přesný: jsme tady, jsme přitom, jsme od prvního do posledního tónu vtaženi do dění, plného neočekávanosti. Tou slyne okamžitě vyšprajcovávaná a vyšmajchlovávaná Just a Crack, vyvolávaná, co vyvolávaná: vyždímávaná s nejrůznějšími šarádami, šarapatkami, ozvěnkami. Oba proslulí koumáci vyhlubinovávají halabalování jako stavební prvek, vydusávají do chuchvalcování, vyklusávají do zadrchávání, propíraného s hromobitím a probleskováním (na časy) až do rozštěpnosti. Včetně kakofonie? Co je to kakofonie, jaká částečka z ní zbývá v tomto žížení? Jako úderem nastoupí oba do zatajemněné Strange Is the Night Where Black Stars Rise a vpádí do ažfabrického rozhrčení, prodernostního vyburcovávání, vyvíravého výhrůžnění, ale také (vzápětí) do ťupťání, matnění, pučení a zádešnění. Ze zarputile rozčepýřené echoizace se šíří valivostní kruhy, plné podehrávankového světélkování, vydřezávaných podehrávanek, záchrutek, záhrček, rozkrouženek, hladinolamek, zamotánků, plíživek a vřetánkovitých rozhučenek. Tyto cvrčenky a rozhrčenky se rozcapují a vplouží do rozdýmného a štiplavého zajíždění. To můžeme zaťukat na Exercises Chronologiques, které je plné výšplechtů, výmyků, poklepů. Jde totiž o prostocvičné piskoření, hamťavě rozcvrčkované a harampádivě vysoukávané do nivočivého divočení se vzestupným výbušněním a blouznivým svévolničením, jež zakrojí zavírkování. Úderová odbíjená ohlásí Lots Out Large, demolivě protěkávané, pokoutně zatípávané a odpadově zatékavé. Je prodoutnávaně dýmnicové i vyjíždivě zrychlíkované. Když se pak vydřípne Immagine Prima, je rozharcováno do poblázněného rozhrn(c)ování a rozkvokané žadonivosti. Road, Mirror, Forest, Sea pak nabídne spojité nádoby podhlučnění a nadhlučnění, v kterémžto drnčivostním hrdlení probíhá útěkové pelášení i zarochávané pelíškování. Oba hudebníci se námluvně i zámluvně probourávají do bácivého rolování, klarinetisimo s drncáním kytary vroluje do rozjitřeného i zajitřovaného šmelcování, ale nezacapí se: naopak údaje, uvedené v nadpisu, prosvětí, až prosvátní. A je to vrcholný Ever Wonder, který přímo exhumuje vyhmatovávanou těkavost, plnou vzruchu, výbojnosti a rozbíhavosti. Když se improběh rozštěpí do sirénového ruinování a šálivostního titěrnění, čeká nás celá škála zrůzněného průbojnění od záskučnění přes ústěpkování a propleskávání až po šlofíření, dokud nedospějeme k zakončivé výtržnosti s křísnutou odezdívkou. Jistě: jsme přitom. Asi nejednou.
Zdeněk Slabý, His Voice, 6. 7. 2017

 

Claude Loxhay, JazzAround, Belgium, August 2017

 

 

Derek Taylor, Dusted, May 15, 2017

 

 

Massimo Ricci September 28, Touching Extremes, 2017

 

 

Bazzurro, Musica Jazz, September 2017

 

 

 

to Intakt home